Určitě jsme zažili situace, když fyzicky méně zdatné dítě při hře vybrali do družstva jako poslední nebo když družnější děti se vyhýbaly pozvat plaché dítě na večírek. My dospělí nemáme rádi takovéto scény. Pokoušíme se vštěpit dětem přívětivost a dobrosrdečnost. Usilujeme se je naučit, aby si nemysleli, že jsou víc než jiní, když mají jisté dary a schopnosti, na které jsou hrdé. Ale někdy máme podobný postoj, když se zvysoka díváme na lidi, kteří jsou méně zruční a schopní, než jsme my, nebo když máme příjemný pocit nadřazenosti po výhře ve společenské hře.

V čase Pavlovy služby někteří Konrinťané vnímali své spolubratry v Církvi jako podřadné. Ti, co se pokládali za nadřazené, si mysleli, že mají víc duchovních darů a že přijali evangelium od lepších učitelů. Pavel se staví proti takovému smýšlení otázkou: „Máš něco, co bys nebyl dostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nebyl dostal?“ (1 Kor 4,7). Jeho slova zasáhla cíl. Můžeme říci, že nic nepochází z nás samých. Všechno, čím se chválíme, každý úspěch, každá chvályhodná vlastnost je Boží dar. Samozřejmě musíme pracovat na zvelebování svých schopností a talentů. Avšak Pán nám dává milost spolupracovat s ním. On je zdrojem všeho dobra.

To je základ naší dobroty k jiným. Každý z nás přijal od Boha požehnání a dary. Když jsme přijali tolik dobra, jak můžeme selhávat v tom, že se nechováme ke všem lidem stejně vlídně? Jakpak že nejsme schopní poznat dary, které jiní dostali od Pána? Kdo jsme, že se povyšujeme nad bratry a sestry v Kristu jen proto, že nedostali ty stejné dary, jaké jsme dostali my? Naučme se dívat se na jiné očima Krista a vážit si je jako muže a ženy, které Bůh hluboce miluje a hojně jim žehná.

Určite sme zažili situácie, keď fyzicky menej zdatné dieťa pri hre vybrali do družstva ako posledné alebo keď družnejšie deti sa vyhýbali pozvať plaché dieťa na večierok. My dospelí nemáme radi takého scény. Pokúšame sa vštepiť deťom prívetivosť a dobrosrdečnosť. Usilujeme sa ich naučiť, aby si nemysleli, že sú viac ako iní, keď majú isté dary a schopnosti, na ktoré sú hrdé. No niekedy máme podobný postoj, keď sa zvysoka pozeráme na ľudí, ktorí sú menej zruční a schopní, ako sme my, alebo keď máme príjemný pocit nadradenosti po výhre v spoločenskej hre.

V čase Pavlovej služby niektorí Korinťania vnímali svojich spolubratov v Cirkvi ako podradných. Tí, čo sa pokladali za nadradených, si mysleli, že majú viac duchovných darov a že prijali evanjelium od lepších učiteľov. Pavol sa stavia proti takému zmýšľaniu otázkou: „Čo máš, čo si nedostal? A keď si dostal, čo sa chvasceš, akoby si nebol dostal?“ (1 Kor 4, 7). Jeho slová zasiahli cieľ. Môžeme povedať, že nič nepochádza z nás samých. Všetko, čím sa chválime, každý úspech, každá chvályhodná vlastnosť je Boží dar. Samozrejme musíme pracovať na zveľaďovaní svojich schopností a talentov. Avšak Pán nám dáva milosť spolupracovať s ním. On je zdrojom všetkého dobra.

To je základ našej dobroty k iným. Každý z nás prijal od Boha požehnanie a dary. Keď sme prijali toľko dobra, ako môžeme zlyhávať v tom, že sa nesprávame ku všetkým ľuďom rovnako vľúdne? Akože nie sme schopní spoznať dary, ktoré iní dostali od Pána? Kto sme, že sa povyšujeme nad bratov a sestry v Kristovi iba preto, že nedostali také isté dary, aké sme dostali my? Naučme sa dívať sa na iných očami Krista a vážiť si ich ako mužov a ženy, ktoré Boh hlboko miluje a hojne im žehná.